Seniorita, autenticita a ostatní ctnosti

Minulý rok se ženil můj kamarád Karel. Člověk, který za sebou má pracovní zkušenosti z korporace, malé rodinné firmy i podnikání. Po krásném obřadu, následovala hostina plná nutričně nevyváženého jídla a také pití.

Po několika sklenkách kvalitní pálenky a piva jsme se s přáteli pustili do předlouhé konverzace, která ve mě spustila katarzi, kterou nyní přenáším na tyto řádky.

Tato konverzace nebyla jediným zdrojem pro tento článek, inspirovala mne také fenomenální kniha od Jordana B. Petersona – 12 pravidel pro život a také jeden náhodný rozhovor ve fotbalovém časopisu Hattrick s Michalem Prokešem – fotbalovým hodnostářem.

Konverzace se točila okolo jednoho jediného tématu – pracovní seniority. Začalo to naprosto nevinně. Tomáš, velmi šikovný nákupční ( zkušenosti má z Lidl.cz, Alza.cz a dalších firem) se mě jako “ejčáristy” zeptal “jakej je rozdíl mezi juniornim a seniornim člověkem, co je vodlišuje”.

Otázka mi spustila v mozku tok myšlenek, který byl následován snad dvacetiminutovým monologem a přilákal další poloopilce z okolí – učitele z vš, studenta, důchodce a Karla.

Následující řádky mají vyobrazit pouze mé subjektivní názory a možná i lehce utopickou představu seniority.

 

Odpověděl jsem, že seniorní člověk je někdo, kdo má vyzrálé přemýšlení, uvažování a přístup. Obrovská výhoda seniority je to, že není nutně vázaná na věk, ale na prožité zkušenosti a fuck upy. Seniorita je schopnost se učit z chyb a mít vysokou míru sebereflexe. Toto krásně podporuje citát jistého Billa Gatese.

Je fajn oslavovat úspěch, ale mnohem důležitější je věnovat pozornost lekcím, kterým nás učí naše chyby.

Seniorita je ale hlavně autenticita. Schopnost jít proti proudu a nebát se mluvit ve chvílích, kdy je to nejobtížnější. Umět komunikovat v těžkých chvílích tak, aby ostatní vnímali a rozuměli.

Poslední citát, který mě u pojmu seniorita napadá, je od Romana Vaňka, známého českého food experta a propagátora slova “šmakuláda”.

Úspěch je dělat obyčejné věci neobyčejně dobře.

Po výměně prázdné sklenice piva za plnou jsem pokračoval:

Seniorní pracovník přidává do všeho, co dělá ingredienci zvanou přidaná hodnota (nepošlu hiring manažerovi 10 profilů, ale 15. Nepošlu email, ale zavolám a vysvětlím a pak pošlu email, nedělám práci za ostatní, ale učím jí ostatní..).

Ruku na srdce, kolik z nás umí doopravdy přijmout cizí názor, pokud se kříží s tím naším? Málokdo. Dnes si přece musí stát každý za svým, aby nevypadal nesebevědomě. Dokonce je v naší krásné zemi zažité pořekadlo “nejsi chlap, pokud měníš názor”. Blbost.

Seniorní člověk umí nejen přijmout cizí nápady a názory, ale dokáže je také rozvíjet a posouvat.

Nyní se konečně dostávám k rozhovoru s Michalem Prokešem. Toho se ptali na to, jak se dají úspěšně a dlouhodobě měnit věci v Českém fotbale a jeho odpověď byla dokonalá.

Odpověděl toto – “cesta k úspěchu je schopnost držet se dlouhodobého plánu/vize bez ohledu na to, jestli je zrovna u kormidla Honza nebo Pepa. Na základě dílčích etap se věci neustále aktualizují a upravují. Tým jde vždy za jasným cílem.”

Po této části se akademik Vojta ozval, že přesně kvůli tomuhle nefunguje demokracie, že se prý věci dějou nekoncepčně a jen před volbama.

Pryč s politikou, přesuňme se ke klasické otázce – řízení času, aneb pracovním kapacitám.

Seniorní lidé si dokáží rozdělit práci na několik částí a podle toho si řídit čas. Dobrým příkladem je například dělení činností na urgentní, strategické, podpůrné a rozvojové.

Toto je samozřejmě to nejtěžší a určitě to nejde uspokojivě sepsat v jednom článku, ale pointa je v tom, že seniorní člověk si umí skvěle roztřídit čas, tak aby práci stíhal a pokud nestíhá, tak si umí zajistit pomoc.

Za senioritu já osobně nepovažuji nekonečné přesčasy a přenášení tlaku, ale schopnost dotáhnout efektivně práci do konce a schopnost říci si o pomoc těm správným lidem (většina činností, které zabírají většinu času jsou delegovatelné – bohužel si nevzpomenu na název výzkumu a na zdroj, ale myslím, že se jedná o 80% činností a že to souviselo s Koncem prokrastinace od Petra Ludwiga).

Toto téma je v podstatě bezedné a dá se o něm bavit hodiny, ale závěrem bych chtěl říci to, že seniorní člověk může být každý z nás. Důležité je si vážit sám sebe, své práce, práce lidí okolo nás a schopností a nepropadat trudomyslnosti, jak by řekl Jára Cimrman 🙂

Jak na tuto tématiku nahlížíte vy? Máme ve svém okolí někoho konkrétního, kdo dělá obyčejné věci neobyčejně? Pokud ano, dejte mi vědět do komentáře, čím daný člověk vyniká. Jo a nezapomeňte je za to pochválit.

Pochválit druhé je totiž mimochodem taky fajn ctnost 🙂

 

Štítky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.