Proč workoholismus není sexy?

Proč workoholismus není sexy?

Doba jde stále kupředu. Pryč jsou časy, kde si velkotovárníci vybírali dělníky na patnáctihodinové směny, jen aby jim po jejich skončení vyplatili almužnu, která sotva pokryla jednu večeři. Kdyby dneska žil John Steinbeck, tak by určitě měl radost. Jsme na tom totiž dobře, moc dobře. Bohužel si ale i v dnešním světě neseme různá břemena. Jako právě workoholismus.

Průměrně za náš život v práci strávíme 110 880 hodin, což je 13 860 dnů. Hodně, že?
Mnoho je také potřeb, které každý člověk má. Je ale dobré se na tuto problematiku podívat očima několika různých generací. Hezky to zobrazuje třeba tato grafika.
Ať už ale budete zkoumat a googlit sebevíc, najdete vždycky to, že téměř všichni lidi, všechny generace, chtějí work-life balance.
No a pak tu máme workoholiky.

Co to vlastně znamená být workoholikem?

V praxi to vypadá tak, že člověk je pořád “zapnutý pro práci”.
Do práce chodí jako první, odchází z ní jako poslední a nekouká na hodinky.
Někdy to vychází ze vzorů během dospívání, někdy z idealismu, někdy z aktuální životní situace (práce toho totiž umí po psychické stránce hodně vyléčit a pomoci v těžkých situacích).
Ve finále je ale workoholik osoba pracující v podstatě pořád.
Nikdy nezapomenu na jednoho nejmenovaného politika, který měl dokonce na reklamních poutačích něco ve smyslu “workholik ve vašich službách”.

A teď k věci, proč workoholismus není sexy?

Protože workoholik podvědomě (někdy i vědomě) silně ovlivňuje své okolí v práci.
Workoholici často neberou ohledy na to, že “to mají ostatní jinak” a neváhají volat i hodně mimo pracovní dobu, kritizovat odchody z práce a hlavně – často očekávají od svého okolí to samé (to platí hlavně u vedoucích pozic). To může mít dlouhodobé destruktivní účinky na daný tým.
Z hlediska HR je to oříšek, protože se často buď chyba nehledá, nebo si to lidé neuvědomí. Nadřízený těžko řekne “odešla mi Maruška, protože sem workoholik” a Maruška zase těžko během odchodu řekne “odcházím, protože je Pepa workoholik”.
Pojďme ještě trošku hloubš. Představte si, že pracujete s naopak pohodovým workoholikem. Pracujete například v bance. Máte super kolegyni Katku, která si s váma ráno dá kafe, ale když vy už jdete hodinu po pracovní době domu, tak ona se s vámi vždy s úsměvem rozloučí a pracuje dál.
Do kolika proboha? A skoro každý den…
Co s tím? Možná se jí na to zeptáte a dostanete odpověď “mě to baví” nebo “chci tu zůstat” a tím danou věc pustíte z hlavy.
Jenže i tento “lepší” druh workholismu může mít neviditelné následky. Třeba pro okolí Katky v jejím osobním životě.
Nebo pro Katku samotnou, která může takhle makat proto, že má pocit, že “to musí zachránit” nebo že bude pak doceněná. Tak jako tak si to vybere svou daň. Dříve nebo později určitě.

Může workholismus fungovat?

Všimněte si, že všechny příklady, které jsem uvedl byly v rámci rolí zaměstnanců. Workoholismus může ale nést ovoce. Například pokud pracujete na realizaci svého snu. Máte vlastní firmu, startup, nebo jste třeba digitální nomád.
V tomto případě nejste “kolečko ve stroji” ale máte na svých bedrech velkou zodpovědnost. Pozor ale, nikdy nevyžadujte to stejné úsilí a zápal od vašich zaměstnanců.
Takže si to pojďme shrnout.
Proč tedy není workoholismus sexy?
  • Protože současná doba, trendy a potřeby fungují tak, že lidé chtějí víc žít, než jen pracovat. Pozor, toto platí hlavně u zaměstnanců.
  • Má negativní dopad na okolí workoholika. Pracovní i osobní.
  • Má dopad na nervy i zdraví workoholika.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.