Asertivita je přeceňovaná. Ať žijí altruisté!

Asertivita. Moderní to téma. Jen různých školení na toto téma existují stovky, možná tisíce. Tim Ferriss, kterému svým způsobem fandím, napsal megahit Čtyřhodinový pracovní týden. No a teď vám povím, proč si myslím, že je tato kniha oslavou sobeckosti a proč je asertivita mnohdy na škodu.

Pokud jste četli moje ostatní články, tak už asi víte, že se nevyhýbám kontroverzním tématům. I dnes si budu podřezávat pomyslnou větev.

Začnu knihou od Tima Farrrisse. Tim je bezpochyby obdivuhodný člověk, dokázal toho mnohem víc, než já kdy dokážu, ale jeho kniha Čtyřhodinový pracovní týden mi přijde dosti nebezpečná, pokud se špatně pochopí. V knize se neustále mluví o krásných věcech (realizace vlastního podnikání, statečnost jít proti status quo…) a to je super, ale mluví se tam i o tom, že úspěch spočívá v delegování, outsourcingu a vynechávání “nepodstatných věcí”. Krásná to teorie, ale ruku na srdce, kolik lidí to mohou reálně takto udělat?

 

Ďáblův advokát by odpověděl, že jde “jen” o nastavení, mindset a vlastní rozhodnutí, aneb jaký si to uděláš, takový to máš. Odejdi z práce a najdi si takovou, která ti to umožní.

Bullshit, naprostý bullshit. Podívejme se na to nyní reálnýma očima, mimo bubliny, kde tyto teorie vznikají (byť znějí dobře a některé aspekty využívám i já). Drtivá většina lidí na naší planetě stále pracuje v zemědělství a výrobě. Polovina světa žije v Asii, kde jsou silně rozevřené nůžky mezi příjmovými vrstvami.

Další faktor je zodpovědnost a závazky. Mladý Tim Farriss má sebevědomí, schopnosti i odvahu na to dělat velké změny a rozhodnutí, kolik procent lidí ale má tento “package”?

Nehledě na skutečnost, že když se vrátíme k myšlence o delegování, tak i to má svůj limit a každou delegovanou práci musí někdo udělat a tím se dostáváme k druhé části dnešního tématu – a co ti druzí? Co ti lidé, kteří nepřemýšlí dravě, asertivně, sobecky a zkrátka tu práci odmakají? Opravdu je dobré je hodit do škatulky s tím, že se buď přizpůsobí nebo budou nahrazení AI a roboty v budoucnosti?

Nyní k asertivitě. Je opravdu asertivita dobrá a důležitá vlastnost? Pro asertivního člověka určitě, ale co pro jeho okolí?

Je snadné být sobecký, kritizovat, nenavrhovat řešení, říkat ne a vypadat zaneprázdněně. Na druhou stranu je velmi těžké být veselý, nápaditý, říkat lidem ano a být tam pro ně, když to potřebují.

Jeho okolí nemusí být tak asertivní. Asertivita je totiž vrozená a naučená. Nespočet lidí řeší situace, že se “musí naučit být více asertivní”. Považují totiž nedostatek asertivity za jejich “slabou stránku”. Z mého pohledu je život moc krátký na to, neustále napravovat to, v čem jsme slabí. Daleko lepší je zlepšovat to, v čem jsme dobří, či na co máme talent.

Proto chci tímto článkem říct jednu jednoduchou message.

Asertivita je krásná, ale přeceňovaná věc. Efektivní a přínosná je pouze za určité konstalace (vymezení hranic, delegování práce, přijímání a dávání zpětné vazby…). Na druhou stranu může mít i velmi nedobrý vliv na okolí.

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.